Praktický lékař padá do mdlob, váš kardiovaskulární systém vyhlašuje válečný stav a kdyby žlučník mohl, vezme nohy na ramena. Jenže když ono je to tak dobré! Na druhou stranu – říká se, že všeho s mírou a tak když se většinu dní stravujete zdravě, proč si občas nezahřešit? Jak anebo s kým? S buřtem! A nemusí to být nutně jen opečený váleček nad plamenem…
Budete k tomu potřebovat tolik buřtíků, jaká je kapacita vašich útrob, případně útrob vašich spolustrávníků, dále k tomu úměrné množství cibule, nivu, kečup, trochu plnotučné hořčice, ve špajzu jistě najdete trochu oleje a pár potřebných lžic vody, která vám teče z kohoutku.
Potom nabrušte kudličku a pusťte se do díla: buřtíky podélně nakrojte tak, aby se dal pootevřít. Vnitřek pomažte hořčicí a do vzniklého „véčka“ vložte plátek nivy a kousek cibule, kterou před tím nakrájíte na kolečka, která rozkrojíte ještě napůl.
Zapékací misku vylejte trochou oleje, v duchu „buřt není ryba a nemusí v tom plavat“, a naplněné buřtíky do ní pěkně naskládejte. Aby se klucí cítili jako v pokojíčku, dejte navrch ještě zbytek cibule (můžete přikrájet podle chuti) a nivy a zalijte vše kečupem zředěným trochou vody.
Pečeme, pečeme, pečeme….jak dlouho? Do té doby, než celý pokrm chytne pěknou lákavou barvu. Zlatě červenou, měděnou, vyberte si. V každém případě buřtíky dobře hlídejte, neboť rozpálená trouba je potvora, která dokáže divy a od chutného pokrmu nemusí být daleko k dřevěnému uhlí.
Pokud vás chytne lenora a nechce se vám už nic dělat, nakrájejte k té dobrotě chleba. Šmakuje to s ním náramně. Jestliže se však řídíte rčením, že na chleba se těžko vydělává a práší se po něm z nosu, oloupejte pár brambůrek a připravte jako přílohu bramborovou kaši. Dobrou chuť!
