Obsah textu
Děti rozvod svých rodičů vždy nesou těžce. Nechápou rozpory mezi dospělými – mají rády tátu i mámu a chtějí žít s nimi oběma. Ti však často jako by zapomněli, že jsou především rodiči…
Omezený čas
Možná ještě nejlépe se děti s rozvodem rodičů vyrovnají, když jsou úplně maličké. Nebudou-li mít žádné vlastní vzpomínky na dobu, kdy rodiče žili spolu, nastavenou situaci přijmou jako fakt. Bohužel právě v takovýchto případech pak nejčastěji dochází k úplnému přerušení kontaktu s druhým rodičem, většinou otcem, kterému se nepodaří s dítětem navázat plnohodnotný vztah vzhledem k minimu času, které s ním může trávit. Každý druhý víkend, u menších dětí ještě méně, rozhodně neznamená podílet se na výchově, jedná se vždy pouze o návštěvy.
Pomlouvačná kampaň
Výjimkou nejsou ani případy, kdy rodič, kterému bylo po rozvodu dítě svěřeno do péče – většinou matka, zahájí proti bývalému partnerovi otevřený boj. Odmítají otci dítě v „jeho“ víkend vydat, minimálně ve dvou ze tří případů jej prohlásí za nemocné, výjimkou nejsou ani opakované smyšlené stížnosti na odborech sociální péče, ve kterých otec vystupuje coby absolutní padouch, o kterého se kriminálka doposud nezajímá vlastně jen omylem. A mnozí zajdou ještě dál. Návštěvy psychologů, udání na policii, opakované návrhy soudu na omezení styku druhého rodiče s dítětem. Dítě, které je svědkem takovéhoto opakovaného běsnění, pak skutečně začne trpět nočními děsy, pomočovat se, či ještě hůř.
Zase spolu?
Mnoho dětí, ačkoli jim k tomu nikdo nezavdal žádnou příčinu, tajně doufá, že se rodiče k sobě vrátí. A mnohé se touto myšlenkou zanášejí až do své vlastní dospělosti. Vystupují pak nepřátelsky k případným novým partnerům svých rodičů, protože v nich spatřují buďto přímo příčinu jejich rozvodu, nebo minimálně překážku jejich usmíření. Často pak samy vstupují do manželství velice brzy, ve snaze vytvořit si vlastní lepší rodinu, nebo se naopak úplně bojí vázat, aby chyby svých rodičů nezopakovaly.
