Nikdo se nepouští do soužití s partnerem proto, aby mu to přinášelo potíže, neklid, hádky a neustálý pocit nedocenění. Přesto alespoň jeden z uvedených jevů postihne prakticky téměř každý pár. Samozřejmě, že aby si člověk mohl vychutnat všechno to pozitivní, co párový život přináší, občas zákonitě musí narazit, aby právě jedinečnost sdílení ocenil. Některé páry se však potýkají s problémy intenzivně a jejich společná láska končívá v propadlišti dějin Překvapuje vás, že to potkává i páry, které spolu již „nějaký ten pátek prožily“?
Nejen krize středního věku dokáže vztahem dvou lidí pořádně zatočit. Stejně dobře to umí i všednost, které mnohdy na paty šlape poznání, že člověk vlastně dělá řadu věcí, na které je zkrátka „život krátký“. Času na mnohé z nich je podle něho škoda a tak se přeorientuje na to, co ho baví a nepopulární záležitosti ponechává, aby si žily svým vlastním životem, či spíše, aby si s jejich bytím poradila partnerka. Ve většině případů je totiž tím, kdo přehodnotí svůj život a rozhodne se dělat už jen to co ho baví právě muž. Netřeba dodávat, že muž navzdory třeba i pokročilému věku nezralý, s duší, ve které převažuje malý kluk.
Mnohé páry pak tráví odděleně třeba i víkendy, protože zatímco zatím co muž se věnuje tomu, aby „žil“, jeho partnerka zatím doma pere, žehlí a uklízí, jako by to byla závodní disciplína. Běda, pokud si partnerovi postěžuje, že pořád jenom pracuje a vše je jen na ní. Muž, odpočatý a zrelaxovaný, se roztomile podiví, proč to tedy dělá, když ji to nebaví? Nikdo ji k tomu přece nenutí. Pokud však žena započne se stávkovou pohotovostí, hrubě se mu nelíbí, že v ledničce nachází jen tu pomyslnou oběšenou myš, myčka i dřez přetékají špinavým nádobím a hledá-li čisté ponožky, musí si nakonec z koše na prádlo vytáhnout ty nejméně špinavé…
Mít svůj vlastní svět, do kterého člověk občas uteče, potřebuje každý. Nezáleží na tom, zda je jím rozšiřující se řada knížek v knihovně, sbírka známek, angličáků, nebo třeba hala tělocvičny. Pokud však má vztah lidí fungovat, musí v něm být rovnováha a o činnosti, „na které je život krátký“ si zkrátka rozdělit. Je zapotřebí hned v začátku stanovit hranice a rozdělení úkolů. Spoléhat na to, že jeden či druhý přijde s poznáním, že jeho jednání je sobecké, není dobré, stejně jako rezignovat s očekáváním, že mu to dojde, protože je to přece dospělý člověk.
Opravdu jsou věci, na které je život krátký a není třeba mýt každý měsíc okna, bazírovat na vytřené podlaze ráno i večer, na každodenních teplých večeřích, ačkoliv oba dva chodí do práce. Je důležité stanovit si priority a to i tehdy, když už si člověk myslí, že se jeho život ubírá zajetými kolejemi a nemůže ho nic překvapit. Pokud vy či váš partner získáváte pocit, že děláte věci, na které je život krátký, přehodnoťte čas a intenzitu, jenž jim věnujete a pokuste se obojí v rámci možností minimalizovat. Začít je ignorovat a bez zábran delegovat na partnera je nejen nežádoucí a sobecké, ale může to být také tím pomyslným hřebíčkem do rakve, před tím dlouhodobě fungujícího vztahu.
