Všichni známe význam slova „puberta“ a všichni jsme tímto obdobím prošli. Přesto je to čas vyžadující nemalé diplomatické schopnosti rodičů, kdy za zavřenými dveřmi úpí s protočenýma očima: Co jsme, sakra, udělali špatně?
Puberta je hormonální proces fyzických změn, při kterém se dítě mění na dospělého jedince, s vyspělostí a zralostí k rozmnožování. Z roztomilé housenky se stává motýl, který však než roztáhne svá křídla, bude se určitý čas díky změnám, které s s ním dějí, zmítat v problémech, které má sám se sebou a často tím dovádět své okolí k zoufalství. Pubertální dítě má tendenci napodobovat myšlenky a ideály své doby, zatvrzuje se proti autoritám, zejména té rodičovské. Roztomilá Jaruška a hodný Pepíček se mění ve spratky útočící na nervovou soustavu rodičů, učitelů a téměř všech dospělých. Ti podle nich totiž patří do rezervace. Vždyť svět je tady jen a jen pro ně!
Zoufáte a kladete si otázku – byli jsme také takoví?
Podíváme-li se například o dvě generace nazpět, uvědomíme si rozdíly, týkající se zvláště svobody projevu a samostatného rozhodování. Tehdejší puberťák měl přesně stanové příchody domů, hodinu kdy se večeřelo, nošení oblečení po starších sourozencích bylo naprosto běžné. Samozřejmě, že i tehdejší puberťák odmlouval, protestoval a lidově řečeno „paštikoval“, ale znal hranice, kam až může a kam už opravdu ne. Byl drzý, ne však agresivní. Samozřejmě – až na výjimky, které se najdou vždy, všude a ve všem. Moderní doba, pracovní nasazení rodičů a s tím spojený nedostačující čas na děti, stejně jako další vlivy a výchova, to vše se podepsalo na tom, že dnešní děti v pubertě jsou arogantnější a agresivnější. Pokud bychom to rádi změnili, musíme začít u sebe. Každý jeden a ve své rodině. U svých dětí, u svých vnoučat.
Vzpomínáte si, jak vás obtěžovaly věčné výtky? Shazování před vrstevníky, které si rodiče tak rádi dopřávali a kdy slova jako „nemehlo“, „nemakačenko“, „puboš“ a podobná další, vám vháněla před kamarády červeň do tváří? Vzpomeňte si co vás tak strašně štvalo a pokuste se tomu u svých puberťáků vyhnout. Zkuste být chápaví, v rámci možností vstřícní, avšak zůstat těmi, kdo určují mantinely. Zkrátka a jednoduše – pokuste se být přirozenou autoritou, avšak i přítelem, jehož pomyslná i opravdová náruč je tu pro vaše hormony zmítané dítě.
Zvláště ve světě virtuálních přátelství je to složitější, než to měly dřívější generace. Vyzbrojte se trpělivostí a i když vám váš puberťák zrovna šíleně leze na nervy, pokuste se ho neshazovat a pochopit. Dejte si dvojku vína a zavzpomínejte na dobu, kdy jste byli v jeho věku. Útěchou vám v těchto strastiplných chvílích budiž vědomí, že puberta není nevyléčitelná nemoc a až skončí, můžete se stát svému dítě a ono vám nejlepším kamarádem. Nevěříte? Věřte, i to je opravdu možné.
