Čeká to téměř všechny děti a jejich rodiče. Po době, kdy si děti užívají bezpečí domova a náruče milující maminky a táty, přijde den, kdy překročí práh školky. Ocitnou se v jiném světě, který je sice plný kamarádů, hraček a nových zážitků, ale představuje také velké neznámo a nezvyk.
Najednou je všechno jinak. Jiní lidé, jiný režim, náhle neplatí to, co bylo dovoleno doma a jsou tu nová pravidla. Po prvotním těšení dítě začne docházku do školky odmítat a chvíle, kdy ho odevzdáváte do péče paní učitelky, se mění v boj. Pláč, lítost, trucování, to všechno jsou průvodní znaky toho, než si dítě zvykne a začlení se do kolektivu ostatních dětí.
Úzkost a stres z odloučení od maminky jsou normální avšak jen do určité míry. Zatímco některé děti přijímají nový svět jako velký nový zážitek a změna jim nedělá problémy, jiné trpí strachem a těžko se přizpůsobují. Jelikož míra stresu je dána dispozicí každého jedince, není vhodné děti, které předvádějí každodenní „cirkus“ souvisící s odvedením do školky, trestat, ale je důležité být jim oporou.
Společnost a doba je orientovaná tak, aby děti byly již od útlého věku co nejvíce samostatné, soběstačné a nezávislé. Mnozí rodiče si však celkem rozumně uvědomují, že dětství má člověk jen jedno a snaží se v rámci možností dopřát jej svým potomkům prožít tak, aby ho pod jejich „ochrannými křídly“ prožilo bezpečně a jako v bavlnce. Někdy se však tato jejich snaha stane natolik urputnou, že byť v dobrém úmyslu tím dítěti spíše uškodí. Je nesmírně důležité najít správnou míru.
Těžko změnu spojenou s nástupem do předškolního zařízení prožívají zvláště ty děti, které do nástupu do mateřinky byly jen s maminkou a jedná se tak vlastně o jejich premiéru. Takové dítě bývá zvyklé na velkou pozornost, která je mu doma věnována a krom jiného si ve školce musí zvyknout na to, že není středobodem vesmíru, že paní učitelka má na starosti také jiné děti a že je třeba se o vše, včetně pozornosti dospělého, dělit. Důvodů pro vyžadování velké pozornosti může být více. Jak zmíněný návyk na to, že vše se točilo kolem něho, tak třeba pocit ohrožení, kdy dospělý, v tomto případě paní učitelka, představuje bezpečí. Některé dítě nesnáší péči jiné osoby, jiné může mít problémy proto, že mu matka naopak věnovala pozornosti málo. Z toho a případně i dalších důvodů se pak může jednat o dítě psychicky labilní. Ať už je důvod jakýkoliv, trpělivost a dobré slovo zmůže víc, než zvýšený hlas a výtky.
Jak tedy zvládnout odloučení a dobu představující natahování a přetržení pomyslné pupeční šňůry nejlépe?Uvědomte si, že být dobrým a milujícím rodičem neznamená trávit s dítětem 24 hodin denně a mít výčitky, pokud ho svěříte na chvíli do péče někoho jiného. Pokud máte možnost, zkuste mu dopřát občas třeba pár hodin v přítomnosti vaší kamarádky, případně jiné maminky, se kterou se přátelíte. Můžete také vyzkoušet „výměnný pobyt“ svých ratolestí. Vezměte na pískoviště její dítě nebo děti, jděte s nimi spolu se svou dcerkou či synkem na procházku, při které se jim budete plně věnovat. Příště se o děti postará zase druhá maminka. Nenásilně si tak děti zvykají na to, že dobře a bezpečně se mohou cítit i v přítomnosti jiných dospělých a také dětí. Pakliže máte možnost umístit dítě na půlden v týdnu do „školičky“, která je jakousi obdobou mateřinek, kde si děti „trénují“ jak odloučení od matky, tak začlenění se do kolektivu, využijte ji. Tento čas, který dítě stráví bez vás mu umožní lepší adaptaci v předškolním zařízení a vám přinese chvíle, kdy si odpočinete a o to více se pak rády budete dítěti věnovat.
