Je to ožehavé téma a jen zlomek maminek tato slova řekne nahlas. Patříte mezi ty ženy, které tato myšlenka nikdy nenapadla? Nebo vás trápí?
Ty, které to tak vnímají, se za to stydí a to i samy před sebou. Trpí výčitkami svědomí a dokonce se trápí. Pokud je to i váš problém, možná se trápíte zbytečně. Může se jednat totiž jen o to, že máte zkrátka ráda své děti každé jiným způsobem. Sama to však vnímáte, jako by některé z nich bylo vašemu srdci vzdálenější. Jestliže milujete své děti bezpodmínečnou láskou, jen máte subjektivní pocit, že některé máte raději, není to chyba a možná byste se divily, kolika žen se tato záležitost týká.
Problémem už je však to, pokud matka výrazně upřednostňuje jedno z dětí a dělá mezi sourozenci rozdíly, kterých si nemohou nepovšimnout. Tady je na místě poradit se s odborníkem. Z dítěte, které je v dětství odstrkované vedle svých protěžovaných sourozenců nebo sourozence, nemůže vyrůst člověk s vyrovnanou psychikou. Navždy v něm bude dlít křivda, že ho maminka neměla dost ráda. A to, jak se s tím vyrovnává v dospělém věku je pak otázkou jeho povahy a založení. Může vyústit v nadměrnou až opičí lásku k vlastním dětem, ale také v určitý citový chlad.
Jak k takové situaci dojde? Faktorů je mnoho a pokud se nejedná o patologickou záležitost, může jít například o případ staršího dítěte, kvůli kterému musela nastávající maminka opustit školu, případně se vzdát kariéry či koníčků. Svým neplánovaným příchodem své matce „udělalo čáru přes rozpočet“ nemohla pokračovat v tom, co pro ni bylo prioritou. Tady se jedná o jistou nezralost matky a měla by si pravý důvod uvědomit tak, aby nikdy dítěti nedala citelně najevo to, co se ukrývá v jejím nitru. Je to věc, se kterou je třeba „pracovat“ a ne se posléze jen užírat pocitem, že jako matka selhává.
Pakliže už je z nějakého důvodu vztah z matčiny strany k některému z dětí opravdu vlažnější, doporučuje se trávit část volného času s každým dítětem zvlášť. Maminka si tak může lépe všímat toho, co dítěti jde lépe, v čem vyniká a samotnou ji to může překvapit. Cíleně si tak všímá dobrých stránek dítěte a snadněji si k němu nachází ten správný vztah. Oddělené trávení volné času s každým z dětí zvlášť je také důležité z dalšího důvodu. „Méně milované“ dítě nepodléhá stresu z přítomnosti protěžovaného sourozence, má maminku jen pro sebe a může překvapit svou pohotovostí, vtipem, empatií, zkrátka něčím, co se jinak dá bohužel i přehlédnout.
Jistota zázemí své rodiny, rodičovské lásky, milující maminky, to jsou devizy, které vytváří základ pro to, aby z dítěte vyrostl člověk vědomý si své ceny a takový, který sám jednou založí rodinu a vytvoří jí domov, do kterého se všichni budou rádi vracet.
