Jistě jste se už několikrát setkali s tím, že vás na ulici zastavil cizinec a žádal vás o informaci ohledně cesty, nebo jen chtěl vědět, kterou tramvají má jet. A vy jste mu neuměli odpovědět.
Tak přesně tohle se stalo před nedávnem i mě. Vůbec jsem nevěděl, jak mám zareagovat. Překvapením jsem jenom zíral s otevřenou pusou. A jediné co jsem ze sebe dostal, bylo kroucení hlavou.
Takový trapas. Chtěl jsem se hanbou propadnout a to jsem se několik let angličtinu v Brně učil. Několikrát jsem byl přihlášen do jazykových kurzů, ale nikdy se mi nepodařilo překročit žádnou jazykovou úroveň.
Naučil jsem se tak maximálně přelouskat nějakou sms zprávu, ale mluvit před někým tváří v tvář, nebo nedej bože vyřídit telefonát tak do takové fáze jsem se nikdy nedostal.
Kdo ví, proč jsem to nedokázal. Zas takový darebák a hajdalák co nedělá domácí úkoly, nebo se ani trošku nesnaží, nejsem. Asi na to hold nemám buňky. A ať dělám, co dělám, anglicky se nikdy nenaučím.
Přemýšlel jsem jak to je vlastně už dlouho co jsem naposledy měl co doničení s tím, pro mě náročným jazykem. Přišel jsem na to, že naposledy jsem se anglicky učil tak před třemi lety na střední škole, kde jsem i navštěvoval individuální kurzy angličtiny, abych vůbec byl schopen odmaturovat. Ani nevím, jak se mi to tenkrát vůbec podařilo, asi nade mnou stáli všichni svatí a radili mi. Jinak si to neumím vysvětlit.
Musím s tím něco opět udělat. Rozhodl jsem se nakonec. To přece není možné, abych se to nikdy nenaučil. Zadal jsem tedy do vyhledávače: angličtina Brno. A první na mě vykoukla jazyková škola Pelican. Tak jo, řekl jsem si. Přečtu si pár recenzí a uvidím. Škola se mi jevila velmi sympaticky. Udělal jsem si tedy rozřazovací test, který jsem nalezl.
Test mi ukázal, že jsem někde na úrovni věčný začátečník. Jak překvapující. Rozklikl jsem si tedy kurzy pro veřejnost angličtina a přihlásil se. Zanedlouho mi ze školy volali a potvrdili mi, že se kurz otevře. Výborně.
První hodina měla být v úterý na první jarní den. Venku krásně svítilo sluníčko tak jsem do jazykové školy Pelican vyrazil velmi nalehko. Měl jsem ze začátku obavy, že mi lekce nepůjdou, že budu za hlupáka a všichni se mi budou smát.
Přesně tak jsem to totiž měl na střední škole. Co když jsem tak levý, že se tu angličtinu stejně nikdy nenaučím.
Škola Pelican mne přesvědčila o opaku
Ale moje obavy byly nakonec opravdu zbytečné. Při první hodině jsme se s lektorem jenom seznamovali a říkali si, co od kurzů angličtiny očekáváme. Já jsem očekával hlavně to, že i největší neznalec jazyků má šanci si dokázat, že na to má. Přišli jsme do lekce tři, já a dvě další slečny to bylo velice příjemné. Vtipkovali jsme a hodina a půl utekla jako voda.
Na další lekce jsem se docela začal i těšit. A měsíc za měsícem utíkal jako voda. A opravdu to co jsem si myslel, že je nemožné tak mě lektor a škola Pelican přesvědčila o opaku. Za několik měsíců mne při návštěvě Prahy jeden cizinec oslovil, zda nevím, jak se dostane na Karlův most.
A světe div se, já byl schopný mu docela i srozumitelně odpovědět.
Okamžitě jsem měl ze sebe lepší pocit. Věděl jsem, že moje snaha nebyla zbytečná. I hned na další lekci našeho kurzu angličtiny jsem lektorovi sdělil, jak jsem se vytáhl v Praze. Stejně jako pro mě tak i pro něj to byl signál, že jeho úsilí padlo na rodnou půdu.
Teď už se nebojím, jen se mě klidně na něco zeptejte.
