Není tomu zase tak dávno, kdy neobvykle znějící jména byla v naší zemi výjimkou a kde kdo se nad nimi pozastavoval. Jména jako Patrik, Liliana, Xenie či Naomi zněla vedle všech těch našich krásných Honzíků, Toníčků, Terezek či Marušek exoticky a téměř až nepatřičně. Jak však se i v písni zpívá: „…časy se mění….“
A tak ve třídě sedá Jarmilka po boku Chantal a Jiříkovi dal jednu do zubů klidně třeba John. Ten John, jehož rodiči jsou Boženka a František Novákovi…Ačkoliv v řadě mimoevropských zemí, například ve Spojených státech, Austrálii a mnoha dalších téměř neexistují omezení, respektive předpisy pro volbu jména a potomek se tak může stát klidně i jmenovcem ovoce nebo zeleniny, u nás a v řadě evropských zemí hranice stanoveny jsou a předpisy existují. Přesně vymezují, jaká jména dát dítěti možné je a jaká v žádném případě ne. Konkrétně tuto záležitost ošetřuje zákon č. 301/2000 Sb. a jeho paragraf 62 uvádí, že: „Do matriční knihy nelze zapsat jména zkomolená, zdrobnělá a domácká.“ Ačkoliv přesná definice pro pojem jméno u nás není, mnohé evropské státy stanovily, že jméno musí naplňovat svou podstatu. Je tím myšleno to, že musí jít zkrátka svou podstatou o jméno. Sečteno a podtrženo: znamená to, že můžete dát dítěti takové jméno, které je jako jméno doložené. Roli přitom nehraje jedná-li se o jméno cizí a lze jej pojmenovat třeba klidně jménem exotickým, například africkým, asijským atd., ale pokud vybrané jméno není zaneseno v matričním seznamu, je na vás, abyste jeho existenci jakožto opravdového jména doložili. Ještě, že tak. Jinak by se totiž klidně mohlo stát, že by se o Sněžku Špačkovou popral třeba Javorník Votava s Radhoštěm Bartoškou.
Jak známo, nic tak neláká jako zakázané ovoce. A tak se přes nás přelila vlna cizokrajných jmen a zasáhla především holčičky. Jako by jejich rodiče nedokázali domyslet, že Carmen Nováková může sice znít vcelku neutrálně, avšak pokud se Carmen zamiluje do Karla Zoufalého, pojme jej za manžela a s ním i jeho příjmení, Zoufalá Carmen nebude žádná extra výhra. A což teprve taková Esmeralda Vopičková nebo Isabela Kyselá.
Naštěstí dne „frčí“ jména znějící spíš fortelně než cizokrajně: Ovšem ten kdo by tvrdil, že je zastáncem typicky českých jmen a proto mu v kolébce vrní třeba Jana nebo Tomáš, nemá tak úplně pravdu. Jméno Jana má svůj původ v hebrejštině, Tomáš je původu aramejského.
Ať tak či onak, když dnes zavoláte na pískovišti: „Aničko!“ „Terezko!“ „Honzíku!“ nebo třeba: „Jakube!“, ohlédne se za hlasem polovina hrajících si dětí. Existují každoroční statistiky jmen, která dnes rodiče svým dětem dávají nejčastěji. V roce 2010 mezi těmi holčičími vedla Tereza, za ní Anna a Eliška. Mezi kluky byl na prvním místě Jan, za ním Jakub a třetí byl Tomáš. O rok později si Tereza své prvenství udržela, stříbrnou a bronzovou příčku si vyměnila Anna s Eliškou. Klučičí jména se také zamíchala: první byl Jakub, za ním Jan a třetí byl Tomáš.
Na volbě jména se v naší společnosti stále ještě velkou měrou podílí rodinné zvyklosti. Řada rodičů dává dětem jména podle sebe, nebo podle svých rodičů a prarodičů. Dalším faktorem, který má na výběr jména vliv jsou místní zvyklosti – jiná jména převažují na vesnici, jiná ve velkých městech a metropoli.
Při volbě jména dítěte by si měli jeho rodiče zodpovědně uvědomit, že jejich rozhodnutí ho bude provázet celým životem. A u dívek také již zmíněnou skutečnost, že většina žen přijme příjmení svého manžela a i to sebekrásnější cizokrajné jméno může v souvislosti s nepříliš lichotivým příjmením přinášet své majitelce řadu někdy i nepříjemných chvilek.
