Obsah textu
Obsahem společného jmění manželů v zákonném režimu je nejen to, co nabyl jeden z manželů za trvání manželství nebo čeho nabyli oba manželé společně za trvání manželství, se zákonnými výjimkami (například dary či dědictví), avšak také společné dluhy, které vznikly za doby trvání manželství, a to způsobem, že byly buďto převzaty jedním z manželů, případně oběma manželi za doby trvání manželství. U registrovaného partnerství tomu ale takto není.
Možné je jen spoluvlastnictví
V případě registrovaného partnerství totiž mezi partnery nevzniká žádné společné jmění, neboť současná zákonná úprava společné jmění vyhrazuje výlučně ve vztahu k manželství, a to ke dni jeho vzniku (není-li mezi manžely modifikováno smluvně jinak).
Pro registrované partnerství tedy platí, že vše, co nabude každý z partnerů, zůstává nadále jeho výlučným vlastnictvím. To, co nabyli partneři společně, je potom jejich spoluvlastnictvím.
V případě zrušení registrovaného partnerství je možné se soudně domáhat i zrušení spoluvlastnictví, kdy toto řízení je ovládáno obecnými zásadami občanského zákoníku o spoluvlastnictví. Úprava vztahující se k vypořádání SJM se tak nepoužije.
Společné dluhy
Podobně to platí i u dluhů – dlužníkem bude vždy pouze a jedině jeden partner, neboť druhý z partnerů za dluhy partnera nijak neodpovídá, tudíž po něm nemohou být tyto dluhy ani vymáhány (ledaže by partneři vystupovali jako spoludlužníci). V tomto ohledu proto ve vykonávacím řízení soudní exekutor nemůže exekucí postihnout majetek nedlužného partnera, může nicméně (jako u všech dalších exekučních řízení) postihovat majetek, nacházející se ve společném obydlí partnerů – tedy i ten majetek, který náleží „nedlužnému“ partnerovi (v tomto případě by se tento „nedlužný“ partner musel tzv. excindační žalobou domáhat vyškrtnutí postižených věcí ze soupisu movitých věcí).
Další práva a povinnosti – dědictví
Registrovaní partneři jsou nicméně dědicové ze zákona. Dědí v první zákonné dědické skupině společně s potomky zesnulého partnera, a to rovným dílem. Nemohou ale, stejně jako manželé, vystupovat v rámci této dědické skupiny zcela sami. Je-li tedy zesnulý partner bezdětný, pak bude pozůstalý partner dědit společně s rodiči zesnulého partnera, ato v rámci druhé dědické skupiny, případně s osobou se zesnulým partnerem spolužijící (tj. osobou, která žila se zesnulým partnerem minimálně jeden rok před jeho smrtí ve společné domácnosti, starala se o ni a byla na zesnulém partnerovi odkázána výživou). Pokud rodiče zesnulého partnera nežijí či není žádná spolužijící osoba, je pozůstalý partner jediným dědicem, a to v rámci této druhé zákonné dědické skupiny.
Výše uvedené bude platit tehdy, pokud po sobě zesnulý partner nezanechá žádné pořízení pro případ smrti (typicky závěť), ve kterém by určil, že pozůstalost má být rozdělena po jeho smrti jinak.
Další práva a povinnosti – vyživovací povinnost
Stejně jako manželé mají registrovaní partneři mezi sebou vzájemnou vyživovací povinnost, kdy zákon stanoví, že jejich hmotná a kulturní úroveň musí být zásadně stejná. Je-li tomu jinak, může se kterýkoliv partner vůči druhému partnerovi soudně domáhat určení vyživovací povinnosti, a to v rozsahu, ve kterém se mu nedostává stejné úrovni jako jeho partnerovi. I zde vyživovací povinnost mezi partnery, stejně jako u manželů, předchází vyživovací povinnosti dětí.
V případě zrušení registrovaného partnerství se zároveň ten partner, který není schopný se samostatně živit, může domáhat přiměřeného příspěvku na svoji výživu od bývalého partnera, a to podle jeho možností, schopností a majetkových poměrů. Výživné v partnerství, na jehož rozvratu se partner nepodílel a jemuž byla zrušením partnerství způsobena závažná újma, lze přiznat až na dobu tří let ve stejném rozsahu jako v případě výživného v existujícím registrovaném partnerství, tedy stejně jako u manželů.
Pokud byste se rádi dozvěděli víc, další informace na téma SJM a rozvod najdete na stránce rodinavpravu.cz
