Skřivanem je označován ranní typ člověka, jehož biorytmus je nastaven tak, že mu nečiní potíže ranní vstávání, vstává dokonce rád, má rád východy slunce a ranní kuropění a je celkově aktivnější v brzkých ranních hodinách. Večer již zhruba kolem deváté hodiny však bývá unavený a ospalý.
Žena-skřivan dokáže uvařit v pět hodin ráno svíčkovou, vyžehlit kupu prádla a když ostatní členové rodiny teprve neochotně lezou z postele, právě si dává s úsměvem odpočinkovou pauzu na nezbytnou kávičku. Muž z rodu skřivanů rybaří od čtyř ráno, čeká na čerstvé housky před pekařstvím až v sedm ráno otevře, štípe dříví dříve než se rozední a nechápe, jak někdo může spát třeba do půl deváté.
Sova je naproti tomu typ, který je nejaktivnější večer a dosahuje tou dobou nezřídka i nejlepší pracovní výkonnosti. Vstát však brzy ráno je pro ni skutečná dřina. Zatímco žena-sova po ránu připomíná člověka skláceného virózou, v průběhu dne ožívá a večer dokáže na své okolí přenášet energii, které má na rozdávání. Taková žena večer provede generální úklid domácnosti, zvládne odsledovat všechny oblíbené televizní pořady a když ostatní ulehnou, je-li vášnivou pletařkou, pustí se do svetru s norským vzorem a nad ránem má hotový celý přední díl. Muž-sova si mnohdy nosí práci domů a tráví čas kolem půlnoci nad počítačem, kde dohání to, co v práci zkrátka nedokázal udělat. Aby taky ano, když v zaměstnání je fyzicky přítomen, ale jeho řídící centrum se celé dopoledne pohupuje v útlumovém režimu.
Jedni druhé často nechápou. Skřivani sovám tvrdí, že je to otázka zvyku a pokud by musely celý život vstávat tak, aby na šestou procházely branou továrny, za čas by jim to už ani nepřišlo. Sovy vyčítají, že by skřivani měli déle spát, aby alespoň jeden film večer viděli celý a měli si tak o čem spolu povídat.
Biologické hodiny však nelze nastavit podle vlastního uvážení či momentální potřeby. Máme je naprogramované od přírody, zkrátka geneticky dané. Pokud chcete žít v souladu se svým „naprogramováním“, nelze jinak, než mu přizpůsobit svůj styl života. Ne, že by sova nedokázala vstát ráno v šest a dopravit se do zaměstnání, avšak její výkonnost v ranních hodinách nikdy nebude taková, jako u skřivana. A dokonce i skřivan, není-li vyhnutí, může pracovat třeba jako číšník, kterému směna končí v jedenáct večer. Vnitřně však oba cítí, že to není pro ně to pravé a tak svádí se svým organismem neustálý vnitřní boj.
Pakliže se ve vztahu sejde skřivan se sovou a chybí jim vzájemný respekt a pochopení, mohou se jejich biologické hodiny stát zdrojem rozporů. Skřivan bude nutit svou manželku sovu, aby vstávala ráno jako on a „neválela se zbytečně v posteli“ a na její neochotu zachovat se podle jeho představ dodá, že kdyby šla večer spát jako „normální člověk“, čili jako on, zkrátka a jednoduše by jí vstávání nečinilo potíže. Partner-sova může uzurpovat svého skřivana, který s ní na večerní párty vyráží jen neochotně a nepříliš často.
Naše biologické hodiny mohou jedněm i druhým pořádně zatopit. Zatímco v pracovním životě nemáme mnohdy na vybranou a sovy zastávají vyloženě skřivaní místa a naopak, v tom soukromém životě je třeba dohnat spánkový deficit a dopřát tělu to, po čem volá.
Pochopte proto svého skřivana či sovu – opravdu za to nemůže.
