Bylo vám jasné, že s příchodem dítěte přijde změna, ale na to, že vám jeho existence obrátí život naruby jste připraveni nebyli. Změnilo se všechno. Dokonce i partnerská komunikace, která se týká téměř výhradně toho, co drobeček spapal a kolik toho druhou stranu vyprodukoval. Slova „přebalování“, „krmení“, „bolení bříška“ a jim podobná zcela převažují.
Nutno říci, že tím, kdo převádí rodinu na tento, do doby příchodu dítěte, neznámý cizí jazyk, bývá žena. Jakoby neznalost hranic mateřské mluvy byla infekčním onemocněním. Ženy se stávají hluchými a slepými k požadavkům partnera alespoň chvíli si normálně promluvit. Dítě představuje střed jejich vesmíru a muž se ocitá na vedlejší koleji. Není divu, že napětí graduje.
Nejde samozřejmě jen o komunikaci, ale o soužití jako takové, které se cele podřizuje dítěti. Zatímco muž přijde ze zaměstnání s představou, že se vrací na bezpečný ostrůvek v rozbouřeném moři, s otevřením dveří se na něj vyvalí vlna. Žena, která tráví většinu svého času jen s dítětem, má potřebu se dělit o to, jak strávila s malým den, jaké pokroky miminko udělalo, jaké případné strachy prodělala díky jeho bolení bříška, zvýšené teplotky či pupínku na tvářičce. Muž to zprvu chápe, ale postupem času ho to začne unavovat. Nechce mít doma jen oddanou a milující matku, ale také oddanou a milující partnerku. Nebral si maminku, bral si ženu. A tak přestává chápat i to, co mu zprvu bylo jasné jako to, že voda je mokrá. Ano, žena je s dítětem celý den. Kromě základní péče ho vychovává, je tím kdo ho učí první slabiky a slůvka, díky komu později zná zvířátka, rostlinky, tvary a barvy. To však musí znamenat, že to bude to jediné, co je v životě rodiny důležité?
Pan Kamil na to říká: „Rozumím tomu a chápal jsem to, Ale cožpak žena nemůže mluvit o ničem jiném? A musí se mě ptát co si dám k večeři prostřednictvím děcka ve smyslu – tak copak, ty můj broučku, co by tatínek dneska rád papal?“
Radost z potomka se tak mísí se zoufalstvím. Muž by si měl uvědomit, že slova „mateřská dovolená“ nemají s dovolenou nic společného a že je mateřství mnohdy únavnější, než dvanáctihodinová náročná pracovní služba. Kde jinde má žena hledat porozumění, když ne u manžela? Žena by si ovšem zase měla uvědomit, že zůstává ženou i když je matkou a že odsouvání partnera na druhou kolej je krátkozraké.
Pokud to situace páru umožňuje, řešením může být, aby alespoň jeden den v týdnu byl muž tím, kdo s dítětem tráví více času. Lépe tak pochopí řád dne s dítětem, náročnost péče, ale třeba i potřebu si o tom, co s děckem prožil, popovídat. Ženě pak takové odpočinkové odpoledne, kdy si vyrazí třeba zacvičit, nebo třeba jen na kafe s kamarádkou, přinese odreagování od stereotypu.
A pokud máte prarodiče, kteří jsou schopni a ochotni dítě ohlídat, třeba jen pár hodin o víkendu, je dobré strávit čas spolu sami, bez dítěte, ale také bez výčitek, že si „užíváte“ bez něho.
Vaše dítě je sice ještě maličké a hodně daleko je doba, kdy se osamostatní. Přesto se tak jednoho dne stane a zůstanete spolu zase jen vy dva. Důležité je, abyste i potom byli těmi dvěma, kteří kdysi stáli spolu na startu společného života odhodlání ho spolu strávit „v dobré i ve zlém.“
