Zodpoví nespočet dětských otázek za den, je studnicí říkadel a pohádek, postaví nejvyšší věž z kostek a v parku na cestičce závodí s mrnětem, jak by běžela olympijský závod. Maminka to však není. Kdo to je? Slečna na hlídání! Mít dnes slečnu či paní k dětem, není nic neobvyklého. A často se objevují dokonce i chůvy na plný úvazek. S rostoucími nároky na ženy, které jsou zaměstnané v časově náročných profesích, stále přibývá těch, které se rozhodnou svěřit svého potomka do cizích rukou. Pokud se podaří nalézt slečnu či paní, pro kterou je hlídání dětí kromě zdroje příjmu peněz také srdeční záležitostí, má taková maminka vyhráno.
Sedmadvacetiletá Katka pracovala jako zdravotní sestra v soukromém domově seniorů. Práce potřebná, avšak pro Katku, která vždycky ráda vymýšlela různé hry a zábavu a děti z okolí se za ní táhly jako vosa za bonbonem, to byla tak trochu trefa vedle. Nebránila se proto občasnému pohlídání dětí svých kamarádek a známých a díky jedné z nich ji přijali i do dětského koutku v obchodním centru. Hlídáním trávila stále více času a zjišťovala, že ji to nesmírně baví. Když to v práci začalo skřípat a výplata se stále více zpožďovala, začala si zahrávat s myšlenkou, že by práci pověsila na hřebíček a věnovala se hlídání děti na plný úvazek. V duchu vzorce: „nic není náhoda“ zařízení pro seniory zkrachovalo. Klienti byli rozvezeni do jiných zařízení a Katka se vydala na dráhu „slečny k dětem. Dnes se stará o čtyřletou Petrušku a v další rodině dle potřeby rodičů vypomáhá s o rok starším Kamilem. Obě rodiny jsou dobře situované a Katka si za měsíc vydělá stejné peníze, jako měla v původním zaměstnání.
„S malou jsme si padly do oka hned, když jsem se přišla do rodiny představit. Od první chvíle to vypadalo, že jsem její nová hračka. Hned jsme se s její maminkou dohodly. Petruška je moc hodná holčička,“ říká Katka, která si nepadla do oka jen s dětmi, ale rovněž s jejich maminkami a posléze celou rodinou. Maminky samozřejmě poznají, zda se o jejich děti hlídací slečna či paní dobře stará. A není tím myšleno jen to, že dítěti zajistí to základní, dají mu najíst, napít, pomohou s hygienou a dojdou s ním na procházku. Zcela oprávněně požadují, aby si k němu našly osobní vztah. Osobnější, než si mohou dovolit například učitelky v mateřských školách, které mají na starost mnoho dětí. A samy říkají, že získat takovou pomocnici je jako najít poklad. Ovšem platí to i obráceně a Katka má i negativní zkušenost.
„Než jsem začal hlídat Petrušku a Kamila, navštívila jsem několik rodin. Zážitek z jedné z nich mi nezapomenutelně ulpěl v paměti. Než se rodina pro vás rozhodne a vy samozřejmě pro ni, je běžnou praxí, že strávíte zkušební den v domácím prostředí dítěte a rodiče sledují jeho reakci. Přišla jsem do rodiny, kde mě přivítala atraktivní a velmi dobře oblečená mladá žena. Mezi dveřmi mi řekla, že starší dítě je ve škole, mladší si hraje v obýváku a že nutně musí odjet. Než jsem se vůbec stačila nadechnout, proběhla kolem mne, zabouchla dveře a ponechala mě v bytě. Dítě, asi dvouleté, se vztekalo, křičelo, nenechalo se pohladit ani pochovat, natož přebalit. Jeho maminka se vrátila až odpoledne, obtěžkána spoustou tašek ze značkových prodejen. Osopila se na mne, že dítě je uplakané, že se k němu určitě chovám špatně a že o mě nemá zájem. Došlo mi, že jsem posloužila jako neplacený hlídač. Dost jsem se podivovala tomu, že si pustila do domu cizího člověka, to vyžaduje buď hodně odvahy, nebo lehkomyslnosti. V jejím případě to odhaduji spíš na to druhé.“
K plusům Katky patří to, že se snaží vyjít rodinám maximálně vstříc a vyhovět například i při neplánované akci, bez ohledu na svůj volný čas a denní či noční hodinu. Dobrá pověst se šíří rychle a na Katku se obrací další maminky. Až Petruška s Kamilem odrostou, určitě nebude mít problém sehnat další práci. Až bude mít své vlastní děti, plánuje tuto práci nepřerušovat, jen na minimální čas, a hodlá dál hlídat děti spolu s těmi svými. Není nic lepšího, než když člověk dělá svou práci s láskou.
