Puberťák. Už jen když to slovo slyšíte, naskakuje vám husí kůže. Pokud nemáte sklerózu jak pralinky, možná si vzpomínáte na dobu, kdy z vašeho pubertálního chování šedivěly rodičům skráně, zatímco vy jste měli nezlomný pocit, že všichni, jimž není -náct patří do rezervace. A že možná by nebyl špatný ani plánovaný odstřel.
Věděli jste všechno nejlíp, vzpoura byla na denním pořádku a klidný život vaší rodiny pro vás představoval šílenou nudu. Tak. A teď se role obrátily. Vy jste rodič a vaše ještě nedávno roztomilé robě se proměnilo v nohatou bytost, jejímuž slovníku abyste rozuměli, potřebujete výkladový slovník. Marná snaha, puberta se nevyhne nikomu. Jen s některým dítětem jí projdete s menšími úskalími, zatímco s jiným to je jako byste se pohybovali po minovém poli. Puberta patří k období hledání identity a uvědomění si, kam dospívající člověk patří. Je také o prohlubování vztahů s vrstevníky, touhou začlenit se do určité skupiny, o hledání party, která má stejné názory i vkus. Ačkoliv se o vás pokouší mdloby, když vaše dlouhovlasá blondýnečka přijde domů s modrým ježkem na hlavě a ze synova pokoje vás vyrazí hustý cigaretový dým, ačkoliv ještě před týdnem byl zapřisáhlý nekuřák, neztrácejte půdu pod nohama. Stačí totiž, že ji ztrácí oni. Často se ocitají v zajetí úzkostí,obav a z toho pramenícího vnitřního zmatku.
Co dělat, abyste uspěli v souboji s puberťákem, protože toto období dospívání se dá soubojem směle nazvat? Předně – neztrácejte nervy. Byť je to jakkoliv složité. Vaše rozčilování je pouze vodou na puberťákův mlýn a sklidíte všechno možné, jen nedocílíte konstruktivního výsledku. Naopak v jeho očích ztrácíte. Důstojnost, autoritu, uznání. Ačkoliv to poslední, oč puberťák stojí, je váš názor, neházejte flintu do žita. Nezájem by byl totiž ještě horší. Než řeknete, co vám slina na jazyk přinese, počítejte do desíti. Máte totiž možnost volby – energii, která vám byla dána k dispozici, můžete využít na návrat ztracených sil po celodenním pracovním výkonu, nebo její zbytky vyhodit v podobě předinfarktového stavu po hádce s milovaným pubescentem. Zatímco on si nanejvýš poklepe na čelo a prohlásí, že máte v hlavě cvrčka, vy budete třesoucí se rukou hledat mobilní telefon, abyste si zavolali záchranku. Berte to jako dočasný stav. Útěcha? Ano, ono to přejde. Pak si oddychnete všichni. Vy i on.
Pozor, abyste se nedopustili chyb a omylů mnoha rodičů. Jedni zvolili strategii ignorace, druzí přemrštěný zájem. Že obojí je kontraproduktivní je nasnadě. Nejlepší je zlatá střední cesta. Nabídněte svůj úhel pohledu, naslouchejte, když o to bude stát. Nenuťte ho k věcem, které jsou pro něho důležité, zatímco vám mohou připadat malicherné. O tom to totiž je. Snažit se ho pochopit. A v duchu si klidně třeba říkat, že puberta je něco jako nemoc, jako dlouhodobější chřipka, která zase zmizí. V případě vhodně zvolených „zbraní“ bez vážných následků. Proč za účelem návštěvy babičky trvat na „slušném oblečení“, když se cítí nejlíp v džínách? Samozřejmě všechno má své hranice. Džíny? Ano. Ale čisté a neponičené. Černě nalakované centimetrové nehty? Možná to není právě to nejhezčí, co jste kdy viděli, ale kdo si na to jednou vlastně vůbec vzpomene? A tričko s nápisem a módní lebkou? Proč ne? Však babička to přežije. Rozhodně více v pohodě, než kdyby ji navštívil otrávený vnuk či vnučka jako vystřižený z magazínu dob jejího mládí, který by dával ostentativně najevo otravu životem číslo 55.
Nastavte mantinely, ať už co se týká času příchodu domů, pomoci v domácnosti, plnění svých školních povinností. Na druhou stranu poskytněte prostor a svobodu, aby si mladý člověk mohl v klidu utvářet vlastní postoje a názory. Puberta je náročné období. Je třeba si uvědomit, že náročná je jak pro vás, tak i pro vaše dítě, byť se tváří jako děd Vševěd a moudrost by mohlo rozdávat po hrstech.
