Obsah textu
Narozením člověka a příchodem do rodiny se začínají vytvářet sociální vazby a vztahy.Vztahy mezi rodiči, prarodiči a sourozenci mají velký vliv na další vývoj jedince.
Vztah mezi matkou a otcem si v sobě neseme celý život
Prostředí, ve kterém jsme vyrůstali, ať už bylo láskyplné, stereotypní nebo bohužel mnohdy dysfunkční, v nás zanechá jakýsi model, který si přenášíme do partnerských vztahů. Lidé, kteří byli vychováváni dominantním rodičem si nezřídka vyberou dominantního partnera. Jedinci, kteří vyrostli v rodině, kde bylo násilí velmi často mají násilnické sklony.
I opak ale může být realitou, kdy člověk vychovaný jako jedináček zakládá velkou rodinu a dítě vychované násilníkem si lpí na láskyplném prostředí.
Děti vychované jedním rodičem
Dítě, které vyrůstá jen s jedním rodičem (matka či otec), ztrácí svoji roli dítěte v rodině a přebírá roli, která mu je nepřirozená. Mnohdy se dostane do situací pro dítě nevhodné (finanční problémy, nemoc rodiče). Tyto prožitky poznamenají partnerský život dětí v dospělosti, mívají často problémy v partnerských vztazích z důvodu absence fungujícího modelu rodiny.
Děti z ústavního zařízení
Zařízení ústavní výchovy sice vytváří podmínky pro zajištění základní péče o dítě, ale bohužel i přes veškerou péčí odborníků nikdy ústav nenahradí rodinné prostředí. Nedostatek citových vazeb a neuspokojování psychických potřeb mají za důsledek poruchy chování a sklon k agresi.
Děti z fungující rodiny
Děti, které se narodily do fungující rodiny, kde je matka a otec, kteří se milují a vzájemně se respektují a pro své potomky jsou láskyplnou oporou, vyrostou jako silní jedinci, kteří si takto fungující model ponesou pro další generace.
Jako dítě si rodinu vybrat nemůžeme, ale s jistou dávkou sebepoznání můžeme ovlivnit, jak bude vypadat námi vytvořené rodinné prostředí.
