Svátek, narozeniny, Vánoce. Dilema s tím spojené – čím své blízké obdarovat? Stále populárnější se stává obálka, obsahující peníze. Ať si zkrátka oslavenec koupí sám, co mu udělá radost, ať si pod stromeček lidé nadělí, co je jim milé. Neztrácí se tak původní záměr spočívající v tom dotyčného obdarovat? Dát si práci vymyslet, co by jej potěšilo? Dojít do obchodu byť třeba na druhém konci města a dárek koupit stojí nejen finance, ale také energii. Lze to pochopit, ale těžko se s tím smířit. Zvláště pokud se týká Vánoc a dětí.
Peníze a vouchery nachází pod stromečkem totiž už i ony. Rodiče, babičky a další členové rodiny nehodlají vyhodit peníze za věc, která zůstane zapomenuta někde na dně skříně a raději dítě obdarují finančním obnosem, ať si dárek koupí samo. Tato forma se začíná praktikovat bohužel už i docela malých dětí. Naleznou pod stromkem obálku a v ní bankovku.„To ti tady nechal Ježíšek, protože jsi byl hodný a po Vánocích půjdeme všichni společně do obchodu a vybereš si to, co se ti bude líbit.“
Věc na jednu stranu praktická, na druhou absolutně ničící ducha Vánoc a podporující sílení konzumního ducha. To, co lze zčásti pochopit u dospívajících dětí a dospělých se však do ryze dětského světa nehodí.
Dítě získává pocit, že peníze jsou klíč ke všemu a dokonce i ke štěstí. Je to krátkozraké a ač se nemusí zdát, děti to ochuzuje o zážitky, na které lidé v dospělém věku většinou pak tak rádi vzpomínají. Překvapení pod stromečkem. Cinkání zvonečku, šustění balícího papíru, dychtivost a očekávání, zda najde u paty stromečku to, po čem toužilo. Zklamání rodičů, že se dítěti nerozsvítila očka nad bankovkou vysoké hodnoty, ale nad plastovým autíčkem od babičky, které nestálo víc, než větší čokoláda.
U maličkých dětí je to ještě celkem jasné – tam vedou hračky, které přinesl Ježíšek. Pakliže se jedná o staršího potomka a plánujeme mu zakoupit dražší dárek, který může být třeba praktickou pomůckou spojenou s hračkou, například mobilní telefon nebo notebook, o jehož podobě má dítě své představy, které jsou pro rodinu akceptovatelné, lze to řešit také třeba obálkou. Ta však nemusí ukrývat patřičný obnos, ale třeba obrázek nebo fotku dotyčného přístroje. Přitom by neměl chybět alespoň maličký dárek, který i starším dětem sdělí, že si jeho dárce dal tu práci vymyslet jej a pořídit.
Ani svátek, životní jubilea a Vánoce zvlášť by se neměly stát součástí konzumu v duchu tradice. Obdarování by nemělo být vnímáno jako povinnost, ale mělo by přinést radost jak obdarovanému, tak tomu, kdo dárek přináší. Maminku i tátu nepotěší nic tak, jako malý dáreček, který vznikl pod neumělýma dětskýma rukama. A prarodiče? O nich ani nemluvě. Radost mají všichni. Dospělí z dárečku a dítě z toho, že se ten jeho „Ježíšek“ strefil a přinesl cosi, z čeho mají dospělí radost.